VYSOKÉ TAURY , SKUPINA VENEDIGER

GROSSVENEDIGER / 3666 m.n.m / 10.-11.4 2004

Fotogalerie je zde

Účastníci: Burša, Jirka, Lukáš, já

 1.Den: Vstávám ve dvě, v půl třetí odjíždíme z Plzně na Železnou Rudu, ve 4 dáváme kafe na benzínce. Na místě v Hinterbichlu jsme asi v půl 10, bez problémů parkujeme, pak snídáme, převlékáme se a po rozdělení matroše v 10:15 vycházíme nahoru. Počasí nevěstí nic dobrého, leží tady asi v 1350 metrech něco nového sněhu a stále drobně ale vytrvale sněží. Na začátek jsme se oblékli do goretexu a samozřejmě po 500 metrech se svlékáme jen do moiry i vzhledem k tomu, že sněží je docela teplo a do kopce nám rozhodně zima nebude. Před námi šli nahoru skialpinisti takže nám sníh ušlápli a jde se dobře, neboříme se. Až k chatě Johannishutte / 2121 m.n.m. / vede lesní cesta pro zásobování, která je i přes napadaný sníh dobře viditelná. Když docházíme ke kříži pod chatou, kde si dáváme tyčinku, tak v místech přes které jsme šli před půl hodinou možná i méně padají asi 3 velké laviny. Díky malé viditelnosti vidíme jenom zvířený sníh nahoře. Je to celkem slušný rachot a jsme slušně vystrašení. Měli jsme docela štěstí. Vzhledem k tomu že jsme u kříže a nad námi je Ježíš, tak se asi dám na modlení. Druhý den přes tyto laviny jdeme a zjišťujeme, že mají mocnost asi 1 metr a šířku asi 10 metů. Nevím tedy jak jsou slyšet laviny, které jsou 10x větší. Raději nemyslet. V 13:30 docházíme na chatu Johannishutte, která je otevřená, Burša si dává pivo, my ostatní odoláváme. U chaty na terase obědváme a v 14 hodin odcházíme nahoru. No kam asi jinam. Počasí je pořád stálé stejné, sněží, ale je teplo. Bohužel malá viditelnost nedovolí žádné výhledy. Asi 100 metrů nad chatou se skialpinisti otočili a nám nezbývá než si sami šlapat stopu. Orientace je skoro nemožná, značku vidíme chvíli a pak jí vždy ztrácíme. Ještě že už tady Jirka byl 2x, takže vždy určí alespoň zhruba směr. Tak to pokračuje celé odpoledne. Bohužel jsme se dostali moc doleva a musíme traverzovat docela prudký svah, takže hůlky putují do batohu a do ruky dáváme cepíny. Sníh, který napadl za poslední 2 dny je dost sypký a tak dost klouže, je to i na mačky. Začíná být i docela slušná zima, protože se pořád boříme a spíše stojíme než jdeme. Prošlapávání stopy není žádný med. Chata už je na dohled, ale trvá nám to k ní ještě asi 45 minut.poslední metry a jsme na chatě Defreggerhaus / 2962m.n.m. /, winteraum je otevřen a nikdo tady není. Dorazili jsme až v 18 hodin a cesta sem nám trvala 7,5 hodin s přestávkou. Podle ukazatelů je to za sucha 5 hodin. Máme toho všichni docela dost. No nemáme moc času, musíme zatopit v kamnech udělat čaj, vodu… bohužel jsme si zapomněli buď pepo nebo kostku tuhého lihu a protože je všechno vlhké, tak kamna jen kouří a ne a ne chytnout. Naštěstí má Burša slivovici z Moravy, kterou lije do kamen a oheň se slušně rozhořívá. Pak už jen chodíme pro sníh a děláme dostatečnou zásobu vody. Počasí se bohužel moc nemění no uvidíme zítra. Dáváme si večeři, pak ještě chvíli kecáme a v devět jdeme spát.

2.Den: Vstáváme v 8, počasí se moc nezměnilo, fouká dost silný vítr, přesto se po snídani rozhodujeme zkusit to na vrchol. Když v 9:45 odcházíme, tak přichází skupina asi 8 skialpinistů. Přes noc ještě napadl další sníh, tak se boříme asi 30-40cm. Bohužel asi po 50-100 výškových metrech nad chatou to vzdáváme a obracíme dolů. Je extremně silný vítr, žádná viditelnost, nemá to cenu. Vracíme se tedy do winteraumu, kde se zatím do úvazků oblékají skialpinisti. Chvíli si s nimi povídáme a pak už balíme a v 11:15 sestupujeme dolů. Jdeme po zhruba stejné cestě jako nahoru, chvilkami vykukuje sluníčko, ale většinou je standardně hnusně. Ve 12:30 jsme u Johanusshutte, kde si uvnitř restaurace dáváme pivko. Pod chatou už se počasí umoudřuje a my pokračujeme v sestupu. Kus pod chatou je už celkem pěkně a můžeme udělat i nějaké fotky. Pak přecházíme první laviniště, které je sice dlouhé, ale má malou mocnost. Za chvíli narážíme na druhé na to už je o dost vetší, sice má méně na délku, ale zato mocnost je tak 1-1,5 metru a to už není žádná sranda. Čím více sestupujeme, tím více oblečení odkládáme a sníh se také pomalu ale jistě mění v břečku. Když jsme šli nahoru byla čára sněhu tak o 300 metrů níž. Sníh který napadl před tím, než jsme přijeli mizí opravdu rychle a za chvíli už jdeme po suché zemi. V Hinterbichlu trochu jíme a v 15:30 odjíždíme domů. V Plzni jsme v 11 v noci. Takže mi Grossvenediger i napodruhé odolal.

Na závěr: vzhledem k podmínkám, které po dobu našeho pobytu panovali jsme asi udělali maximum, na vrchol by jsme možná došli, ale za extrémě silného větru a minimální viditelnosti to nemělo žádný význam. Za bloudění to rozhodně nestálo a rozhodli jsme se velice dobře. S orientací jsme měli problémy i při sestupu od chaty Defreggerhaus, počasí nám prostě nepřálo. Jak dopadli skialpinisti nevíme.

Rady a tipy: Nocleh na winteraumu Defreggerhaus - 7,5 €, chata i o velikonocích otevřena nebyla, chata Johannishutte byla otevřena, jestli pouze o velikonocích nebo je otevřena celoročně – těžko říct, nocleh jsme nezjišťovali, pivo – 3 €, parkovali jsme před odbočkou v Hinterbichelu, před nějakým hotelem, přímo u řeky. Dobré je si na winteraum nezapomenout pepo nebo tuhý líh, vše je tam vlhké a ani papír moc nechytal. Tunel na průjezd do Hinterbichelu stojí v jednom směru 10 €.