KRKONOŠE jaro / 2. – 6. 6. 2004 /

 Měl sem možnost se přidat k partě, která jela do Krkonoš na kola a měli volné místo v autě, tam sem nabídku využil a prošel si Krkonoše, které byli v této době úplně prázdné.

1. Den: Přijíždím z Prahy k Tescu, tam si dávám kafe a hned zpátky na Prahu, Mladá Boleslav, Turnov a v Harrachově jsme večer, tam večeře nějaké pivo a jdeme spát.

2. Den: Z Harrachova / 688 m.n.m. / jdu nahoru po silnici směrem na celnici, vpravo po červené značce a po silnici jde se celkem dlouho, výhledy nic moc, je mlha.Traverzuji Mrtvý vrch / 1059 m.n.m. /, přes Alfrédku, pak travers Jakšínu / 1115 m.n.m. / a travers Kamence / 1238 m.n.m. /, odtud přicházím k Vosecké Boudě / 1270 m.n.m. /, kde si dávám tyčinku, vybíhám k Polské hranici, podívat se na Tvarožník / 1320 m.n.m. /, což je seskupení žulových kamenů. Od Vosecké Boudy potom pokračuji po zelené k Labské louce a poté po žluté k Pramenu Labe, dále po žluté na cestu Česko-Polského přátelství a odtud po červené na Sněžné jámy/ 1489 m.n.m. /, což je místo, kde na Polské straně v hlubokém údolí zůstává sníh až do horkého léta. Pak po Koňské cestě sestupuji k Labské boudě, která se opravuje a měla by se také otevírat, po Luční boudě, tedy i Labská. To jsou změny. U Labské boudy něco jím, dávám pivo a pak pokračuji po modré na Pančavskou louku. Odtud dále po modré sestupuji na Krakonošovu snídani a pak při řece Mumlavě po silnici dále dolů až do Harrachova. Na řece Mumlavě jsou dva zajímavé úkazy a to Obří hrnce (vymleté díry v kamenech) a Mumlavský vodopád. První den jsem ušel asi 35 kilometrů. Dávám si večeři a nějaké to pivko a po debatě s ostatními se rozhoduji kam zítra.

3. Den: Dnes začínám, tam kde jsem včera končil a cesta k Mumlavskému vodopádu je stejná jako včera. Odtud jdu po žluté do osady Rýžoviště a pak kousek po silnici nahoru po zelené na Ručičky, kde je velké rozcestí cest. Já se odtud vydávám po zelené na chatu Dvoračky / 1125 m.n.m. /, tam si dávám pivo a kochám se výhledy. Pak odcházím po červené nahoru směrem na Růženčinu zahrádku, tady začíná pěkně foukat tak se zde moc nezdržuji a sestupuji přes pomník lyžaře Vrbaty na Vrbatovu boudu / 1396 m.n.m. /, která je bohužel plná a tak hned po silnici sestupuji do osady Horní Mísečky/ 1100 m.n.m. /. Odtud hned začínám stoupat po zelené směrem na Kotelní jámy - strmé skály vytvořené ledovcovými kary. Pak se prudce stoupá a vycházím opět u Dvoraček, nyní se tady už nezdržuji a prudce klesám do Sedla pod Dvaračkami odkud se vydávám po modré přes Huťský potok a Hoření domky – osada rekreačních chalup a přicházím opět na rozcestí u Ručiček. Z Ručiček se vracím stejnou cestou jako jsem sem ráno přišel. Do Harrachova docházím asi až v osm večer a pro dnešek to ho mám docela dost. Dnes sem ušel odhadem nějakých 40 kilometrů a s dost větším převýšením než včera.

4. Den: Dnes se vydávám na západ od Harrachova a to na rozhlednu Štěpánku. Po silnici po červené značce docházím k vlakovému nádraží, odtud dolů kolem golfového hřiště po zelené, tam přecházím silnici a řeku Jizeru a kolem dost omlácených domů začínám stoupat nahoru pořád po zelené. Po nějakém čase přicházím k Turnovské chatě, odtud je to na rozhlednu asi nějakých 5 minut. Hned jak přicházím k rozhledně / 958 m.n.m. /, tak začíná pršet, tak nahoru ani nejdu, z rozhledů by nebylo nic, ale utíkám do hospody do chaty, tam si dávám pivo a poprvé ochutnávám krkonošské kyselo. Opravdu výborné, vřele doporučuji. Po tom co skončil déšť, tak se vydávám po žluté dolů směrem na Paseky nad Jizerou. Na perličku, kde jsou rekreační chalupy se vydávám ještě dále po žluté k Tomášovým vrchům a zde odbočuji po modré do Paseky nad Jizerou . Tady už začíná prosvítat slunce a tak odkládám do batohu přebytečné svršky. Z Pasek nad Jizerou / 675 m.n.m. / jdu po modré kolem řeky Jizery až do Harrachova, poslední asi 3 kilometry jsou po silnici při plném provozu, je to dost otrava. Dnes jsem ušel asi 30 kilometrů.

5.Den: dnes odjíždíme domů, tak se vydávám pouze prohlédnout si Harrachov a hlavně se podívat na skokanské můstky. Zvláště zdolání mamutího a následný pohled z něj je fantastický zážitek.

Závěr: příjemná sólo turistika v liduprázdných Krkonoších, lidi jsem potkával pouze u větších turistických cílů, jinak skoro vůbec. Počasí také celkem vyšlo solidně, jedna krátká přeháňka a jinak dobré počasí na chození.