RUMUNSKO – APUSENI – BIHOR A VLADEASA / 6.-18.8.2004

 
Fotogalerie je zde

ÚČASTNÍCI: Laďka, Vlasták, Erik, já

 1.Den: Ráno jdeme s Erikem nakoupit, pak v 17:30 hodin máme u něj doma sraz a dobalujeme poslední věci. Po zvážení batohů (já 26, Erik asi 25) odcházíme na autobusové nádraží, odkud nám v 18:30 jede bus do PRAHY ( …..Kč). Je to dost vrak a nějak nejdou dovírat dveře a tak všude létají noviny. Řidič je také celkem kousek, ve městech pokřikuje na okolojdoucí slečny. V 20:00 jsme v Praze na Florenci, jelikož máme hodinu čas tak hledáme hospodu, kde bysme zahnali žízeň, jdeme hned ven, kde je Starobrno – nic moc pivo za 35Kč. V tu chvíli volá Vlasťák, že přijedou později, že máme autobus nějak zdržet. To to pěkně začíná. Přijíždějí naštěstí akorát. Cesta do KOMÁRNA stojí …..Kč. Bohužel problémy nekončí jelikož si Erik zapomněl pas v batohu a ten je až ve spod pod ostatními. Vybaluje ho až někde na odpočívadle před Brnem. Tam se také stala další nepochopitelná věc která naštěstí nemá s mami nic společného: nějaká slovenská slečna přichází k autobusu, že jela jinou linkou a autobus odjel bez ní, naštěstí doklady má sebou, tak jede s námi a že její autobus nějak dojede. Dost nepochopitelné.

2.Den: V 4:30 přijíždíme do KOMÁRNA a zde už to trochu poznávám, vlakové nádraží je hned nad autobusovým. Odtud jdeme pěšky na Slovensko/Maďarské hranice, přes most. Jako při návratu z Bulharska. Docházíme na vlakové nádraží v KOMORNĚ, tam se stěží rusky, německy a česky domlouváme se starší paní u výdeje jízdenek, ale naštěstí nám podrobně popisuje, kde máme přestoupit a píše nám i časy výstupů a odjezdů. Odtud nám to jede v 6:15 do BUDAPEŠTI – nádraží KELETI. Tam jsme v 7:45 a naštěstí nemusíme přejíždět metrem na jiné nádraží. V 8:05 pokračujeme vlakem IC do PUSPOKLADANY, kam přijíždíme v 10:17 a zde znovu přestupujeme a v 10:40 odjíždíme do BIHATKERENLES, což je poslední město v Maďarsku a tam jsme v 11:31. Před poslední zastávkou k nám přichází průvodčí a něco nám Maďarsky říká, netušíme vůbec co, naštěstí kupé za námi je nějaký kluk co umí anglicky, tak nám překládá, že je možno koupit jízdenku až do ORADEY, bohužel nějak zmatkujeme a špatně jsme si vypočítali kolik by nás stálo připlatit a vyšlo nám nějak moc, tak vystupujeme a rozhodujeme se jít pěšky. Až později zjišťujeme, že je to pár korun. No co se dá dělat. Hned ještě ve vlaku se nás ujímá nějaký místní je-li to vůbec místní muž a kreslí nám kudy je to na hranice a po vystoupení jde s námi nějakými zkratkami v polích, pak narážíme na silnici a už vidíme hranice, je to dost velká dálka, obrovské vedro, zkoušíme stop, ale nemáme úspěch. Asi v půlce je hospoda, tam dáváme pivo a povídáme si s oním mužem, dal nám ještě spoustu dobrých rad. Je to prý vedoucí skautů. Na oplátku za něj platíme kolu. Pak konečně v 14:30 docházíme na hranice Maďarsko/Rumunsko. Zde posouváme hodinky o hodinu dopředu. Je tady docela velká fronta aut, my všechny předbíháme a jdeme k budce se znakem Evropské Unie. Tam nám dávají do pasu razítko a jsme v Rumunsku. Ještě měníme nějaké menší peníze a pokračujeme k benzínce, kde se loučíme s naším ochráncem a stopujeme směr ORADEA. Ze začátku nic, asi po 15 minutách nám staví starší chlapík a domlouvá cenu 4 Eura. Dováží nás na nádraží, tam se na nás sesypali taxíkáři a říkají že už dnes nic nejede. Jdeme se zeptat na informace a je to s podivem ale opravdu nic nejede. Docela dlouho se domlouváme co dál a nakonec se rozhodujeme, že pojedeme taxíkem, původní cena je 36 Euro, nakonec 30 což pro 4 není tak hrozná cena. Jedeme do obce, kde se nachází jeskyně PESTERA URSULOR, od ORADEY je to cca 100 Km. Tam přijíždíme v 18:00, taxíkář nám ještě ukazuje kam se máme podívat a loučíme se s ním. Pak jdeme na pivo, kde rozdělujeme vyměněné Lei ( kurs v srpnu 2004: 1Euro=40800Lei) a ještě se jdeme podívat kousek dolů do vsi, kde je nějaké muzeum starých aut. Pak už jdeme nad po červené,kde kousek nad vsí stavíme stany, myjeme se v řece, vaříme a v 21:15 rychle usínáme.

3.Den: V noci trochu pršelo, vstáváme v 9, balíme, snídáme. Batohy schováváme do křoví a jdeme zpátky dolů na prohlídku jeskyně PESTERA URSULOR. Vstup je 60000 Lei. Název jeskyně je odvozen od ursus-medvěd, (také je to značka piva, které je vynikající). Přicházíme akorát včas, zrovna začíná prohlídka. Jedná se o ledovou jeskyni a určitě stojí za to. Jde se po betonových chodníčcích. Výklad je sice jenom v rumunštině, ale podívaná je to pěkná, spousta ledových krápníků, od stropu, od země, některé jsou srostlé, na konci jeskyně je kostra medvěda a také několikrát tam byli poházené kosti, asi od toho co medvědi ulovili. Prohlídka trvá asi 20-30 minut. Ven vycházíme jiným východem a pak jdeme dolů po silnici mezi stánky, kde je hlavním prodejním zbožím medvěd ve všech podobách, většinou s nějakým kamenem a u něj figurka medvěda, umělecky hrozné, my kupujeme pouze pohledy a prospekt. Pak jdeme zpátky pro batohy a vyrážíme po červeném puntíku nahoru do kopců, hned na začátku ale bloudíme, tak se musíme vracet. Značka stoupá prudce do kopce korytem vyschlého potoka. Jde se smíšeným lesem, cesta je dost zarostlá. Pak vycházíme nahoru na kopec a hned ztrácíme výšku a klesáme po loukách, které jsou nádherně posekané, pak lesem k jeskyni PESTERA MAGURA. Tam jsme asi v 13 hodin, batohy necháváme před jeskyní, bereme čelovky a jdeme na průzkum dovnitř. Na začátku je dost velký bordel, ale pak už se věnujeme objevování jeskyně, je to celkem super pocit. V jeskyni jsou netopýři, jedem mi i škrtal hlavu, postupujeme stále dále do nitra, cesta se zužuje a musíme se i plazit, také zde jsou i fantastické útvary z krápníků, bohužel dost věcí je zničeno malbami a nesmyslnými vzkazy. V jeskyni blbneme asi 45 minut. Když vycházíme ven tak prší, tak dáváme jídlo a čekáme jestli nepřestane. Bohužel se tak nestává a tak oblékáme Goretex a jdeme do deště. Sestupujeme ještě níže a narážíme na modrou značku a po ní se vydáváme nahoru na jeskyni Pestera MUCELUI. Modrá značka vede do šíleného krpálu, na kterém ještě probíhá lesní těžba. Cesta je úplně rozmlácená a je na ní dost bahna, jdeme tak 2 kroky a jeden kloužeme zpátky, je to dost vyčerpávající a únavné. Pak přicházíme na cestu a z ní opět do kopce nahoru, tam docházíme na louku odkud už je to kousek na lesní cestu, kde dáváme odpočinek a tam také zřejmě byla i jeskyně, kterou jsme nějak nezaregistrovali. Pak opět stoupáme nahoru po louce okolo koryt na pití pro koně. Náhle kopec končí a jsme opět na nějaké lesní cestě. Po ní jdeme ještě kousek dolů a pak se vracíme zpátky do zatáčky a tam stavíme stany. Jdeme se také ještě umýt ke korytům, což znamená asi 100 výškových metrů dolů a opět nahoru, pak vaříme a děláme oheň, dáváme si plechovková piva prostě pohodička. Spíme ve výšce 1280 metrů. Společnost nám dělají nejdřív prasata, pak koně a nakonec ovčácký psi, kteří se netváří moc přívětivě. V noci když už spíme tak nás budí hlasité štěkání – asi místní pes se na nás přišel podívat. Dost jsem se vylekal.

 4.Den: Vstáváme před 9, v 10:15 vyrážíme po červené kolem salaše nahoru, pak traverzujeme kopec VF.TAPU / 1475 m.n.m. /, odtud dolů na propast GROAPA RUGINOASA – je to propadlá jáma, je to dost velké a hluboké, těžko odhadovat rozměry. Odtud stoupáme nahoru a nacházíme houby. Na hřebeni se moc dlouho nezdržujeme a bohužel hned sestupujeme a ztrácíme výšku, ale to je tady normální. Ze začátku jdeme po docela dobré cestě, ale ta se postupně mění a zarůstá až se musíme prodírat kopřivami a hledáme značku. Pak se cesta opět rozšiřuje až docházíme k místu, kde jsou nějaké lesní stroje. Odtud už vede dobrá cesta po které jdeme docela dlouho dolů, až docházíme k hájovně CANTON PAULEASA, ta je zavřená, asi po dalších 500 metrech je nějaký kemp, nic moc málo stanů a žádný stánek. My chceme najít soutěsku, která se tady má někde nacházet, tak schováváme batohy do křoví za kempem a jdeme po žluté, ale soutěsku nenacházíme. Pak pokračujeme nahoru po cestě, odbočujeme, ale zase jdeme špatně, tentokrát díky mapě, ještě že potkáváme skupinku Rumunů, kteří nás posílají správně.Cesta vede stále po silnici, kterou asi používají lesáci. Jsou tady dobré výhledy dolů k řece. Docházíme až k začátku soutěsky CHEILE GALBENEI. Odtud jdeme prudce do kopce, kde podle mapy má být louka, ta tam také skutečně je, tak tam stavíme stany. Hodně tady štípou komáří, tak hned po jídle zalézáme do stanů a hrajeme šachy a karty.

 4.Den: Vstáváme před 9, v 10:15 vyrážíme po červené kolem salaše nahoru, pak traverzujeme kopec VF.TAPU / 1475 m.n.m. /, odtud dolů na propast GROAPA RUGINOASA – je to propadlá jáma, je to dost velké a hluboké, těžko odhadovat rozměry. Odtud stoupáme nahoru a nacházíme houby. Na hřebeni se moc dlouho nezdržujeme a bohužel hned sestupujeme a ztrácíme výšku, ale to je tady normální. Ze začátku jdeme po docela dobré cestě, ale ta se postupně mění a zarůstá až se musíme prodírat kopřivami a hledáme značku. Pak se cesta opět rozšiřuje až docházíme k místu, kde jsou nějaké lesní stroje. Odtud už vede dobrá cesta po které jdeme docela dlouho dolů, až docházíme k hájovně CANTON PAULEASA, ta je zavřená, asi po dalších 500 metrech je nějaký kemp, nic moc málo stanů a žádný stánek. My chceme najít soutěsku, která se tady má někde nacházet, tak schováváme batohy do křoví za kempem a jdeme po žluté, ale soutěsku nenacházíme. Pak pokračujeme nahoru po cestě, odbočujeme, ale zase jdeme špatně, tentokrát díky mapě, ještě že potkáváme skupinku Rumunů, kteří nás posílají správně.Cesta vede stále po silnici, kterou asi používají lesáci. Jsou tady dobré výhledy dolů k řece. Docházíme až k začátku soutěsky CHEILE GALBENEI. Odtud jdeme prudce do kopce, kde podle mapy má být louka, ta tam také skutečně je, tak tam stavíme stany. Hodně tady štípou komáří, tak hned po jídle zalézáme do stanů a hrajeme šachy a karty.

 5.Den: Vstáváme v 8:30, dolů k soutěsce odcházíme v 9:45, nacházíme žlutou značku a vstupujeme dolů do soutěsky CHEILE GALBENEI. Ze začátku se snažíme projít relativně suchou nohou, ale brzy to vzdáváme a přezouváme se do sandálů a celou cestu brodíme. Voda je zatraceně studená. Trošku mi to připomíná Slovenský Ráj, ale tady je to trochu jinak dělané, nevím jestli je moc vody, nebo už je to dost staré, ale suchou nohou to tady rozhodně nejde. Jinak je to také supr zážitek, může se to jít i horem přes díru ve skále, na konci soutěsky je vodopád, který vytéká ze skály, tam se také obouváme a dál pokračujeme a normálních botách. Jdeme kousek a narážíme na místo, kde voda vtéká do skály, aby později vytékala jako vodopád na konci soutěsky. Odtud jdeme nahoru a docházíme na místo, kde to všechno začíná a to na místo, kde voda vytéká ze skály. U skály je to klidná voda, ale už o 20 metrů níž je to pěkně divoká řeka. Tam potkáváme Čechy, se kterými se radíme co dál. Po chvíli začíná dost prudký liják, který vydrží asi hodinu a půl. Chvílemi přestává a to zrovna když je těsně pod vrcholem propast AV. BORTIG, jedná se o díru do země kruhového tvaru. Pak opět začíná prudce pršet a my pokračujeme dolů směrem na CETALIE PONORULUI ( ponorné hrady), tam čekáme pod stromy až déšť přestává. Ponorné hrady jsou skály asi 250 metrů vysoké a dole mezi jeskyněmi protéká řeka. My jsme zatím ohromeni pouze ze shora. Kocháme se z vyhlídkových balkónů a pak se stupujeme dolů až narážíme na cestu, která nás dovádí až do kempu CANTON GLAVOI. Tam jsme v 15:30. hned u stánku dáváme piva a placku. Další piva kupujeme na večer a pak jdeme na dřevo, vzhledem k tomu, že je zde dost lidí, musíme hodně vysoko do lesa. Také zde nejsou žádné záchody, tak musíme hodně kličkovat. V kempu kromě jednoho stánku nic jiného není, všude dost velký bordel, jsou tady sice kontejnery s na odpadky, ale ty asi nikdo nevyváží a tak je bordel skoro všude. Středem kempu protéká říčka a tak se také trochu myjeme. Pak už vaříme a rozděláváme oheň a trošku jsme popili, spát jdeme asi ve 12.  

 6.Den: odcházíme asi v 10, stany necháváme stát, necháváme tam i některé věci, které by jsme v případě krádeže mohli postrádat. Sebou bereme pouze cennější věci. Jdeme po cestě směrem na CETALIE PONORULUI, po chvíli odbočujeme po žluté doprava a stoupáme na vyhlídku PIATRA GALBENEI / 1234 m.n.m. /. Odtud jsou nádherné výhledy na údolí pod námi, vidět je i GROAPA RUGINOASA, kde jsme byli před dvěmi dny. Pak jdeme dále po žluté dolů a docházíme na rozcestí, my jdeme zatím po žluté do leva na ledovou jeskyni FOCUL VIU. Do ní je bohužel vstup zakázán, jedná se o ledovou jeskyni s velkým ledovým stalagnátem uprostřed. U vstupu je vyhlídka kterou je celá jeskyně vidět. Nad jeskyní je ještě díra,kterou je také vidět dovnitř. Odtud se vracíme zpátky na rozcestí a nyní jdeme k ledové jeskyni GROAPA DE LA BARSA. Když tam docházíme, tak potkáváme Čechy, kteří jdou akorát dolů. Dolů do jeskyně je to ze začátku po hlíně, ale pak začíná led a sklon je docela velký. Tak klouzáme dolů, většinou po zadku. Nebezpečné jsou trhliny ve kterých není dobré nechat nohu. Dole už led většinou není, tak se můžeme nerušeně kochat nádhernými přírodními útvary. Určitě stojí za to. Super zážitek. Východ z jeskyně je jinou cestou než dolů, musí se jít nahoru postraním vchodem, který zase není vhodný pro cestu dolů. Pak s Čechy konzultujeme náš další postup a odcházíme po jíní žluté do kempu. V kempu dáváme pivo, zjišťujeme, že nám nic ve stanech neschází a jdeme ještě na CETALIE PONORULUI. Tentokrát jdeme na prohlídku ze zdola. Ze začátku se musí dost prudce dolů, místy i zajištěno železnými tyčemi. Hned vstup je dost impozantní, prochází se velkým skalním obloukem na způsob naší Pravčické brány. Cesta vede mezi jednotlivými skalními dolinami, které jsou od sebe odděleny obrovskými skalními bloky. Ve větší dolině se dá ještě sejít dolů do jeskyně. Také se tam hned po nasazení čelovek vydáváme. Nejprve prudce scházíme dolů až k ponorné řece. Tam přeskakujeme po kluzkých kamenech až ke konci, kde je nahoře velké skalní okno. Před chvíli jsme byli nad ním a slyšeli hlasy dole a teď jsme dole my. Po tom co se dostáváme pomocí hůlek zpátky nahoru vydáváme se do prudkého kopce nahoru a pak zpátky do kempu. Večer v kempu dáváme pivo a sedíme u ohně.

 7.Den: Ráno po zabalení jdeme neznačenou cestou vlevo do kopce kolem pramene pitné vody. Jde se do kopce a pak se zase klesá. U řeky se napojujeme na značky, je tam červená a modrá. Tam kde se přechází řeka necháváme batohy a jdeme se podívat na POIANA PONOR, vytéká tam také řeka ze skály. Celkem nic moc. Odtud se jde do prudkého kopce po značkách. Po tom co se vyjde nahoru se už otevírá planina PADIS. Po cestě pak docházíme do kempu CAP. PADIS / 1230 m.n.m. /, oproti CANTON GLAVOI je zde větší pořádek, ale zase skoro žádné stany. Jsou zde i dvě hospody, také jeden stánek. Kempem také protéká řeka a mají zde sídlo i pastevci u kterých se dá koupit mléko, brynza, špek a výborné placky. Po tom co postavíme stan se vydáváme na vyhlídku VF.BISERICA MOTULUI /1466 m.n.m. /, která se tyčí přímo nad kempem, po cestě se krmíme lesními jahodami, z vyhlídky máme kemp a celé okolí jako na dlani. Vidíme i hřeben Vladeasy, náš příští cíl. Po návratu ke stanům už nic neděláme, jenom hrajeme karty a šachy. Pak jdeme na večeři ho horní hospody, dáváme si vynikající polévku, asi koňskou klobásu s rýží a nakonec salát. Asi nás trochu natáhli, protože pro jednoho to vychází na 190000 lei. Což je asi 150 Kč. Těžko říct, pak jdeme ještě na jedno pivo do dolní hospůdky, která je příjemnější.

 8.Den: V 10 odcházíme zpátky směr kemp CANTON GLAVOI. Před prudkým klesáním dolů odbočujeme doleva a traverzujeme kopec po žlutém kříži. Chvíli se klesá a pak zase stoupá, ale nic divokého. Na rozcestí se dáváme doleva a za chvíli docházíme k jeskyní AV. ACOPERIT, jít dovnitř se nedá, je to tak na slanění, kousek od ní je propast AV. PIONERILOR, což je díra do země, odtud se vracíme zpátky a na rozcestí jdeme nahoru. Po chvíli přicházíme k zlatému hřebu dnešního dne: jeskyně AV. NEGRU. Je to velká skalní brána a dole je jeskyně, uvnitř je vidět velký krápník. Dovnitř se kvůli hodně prudkému svahu dolů neodvažujeme. Navíc začíná pršet. Scházíme zpátky na lesní cestu a jdeme dál dolů. Přicházíme k chatě rumunských speleologů a hledáme jeskyni PESTERA CAPUT. Ze začátku jí nemůžeme najít, pak z druhé strany jde skupinka Rumunů, kteří mají stejný cíl, tak jdeme s nimi. Rumuni mají i lano a tak se spouštějí na balkón, kterým se dá jeskyně shora obejít, pak už se nikam jít nedá všude je voda. Odtud jdeme po červeném trojúhelníku nahoru do kempu. Cestou nacházíme hodně hřibů, ve stánku kupujeme vajíčka a večer děláme smaženici. Pak se jde do hospody a tam se všichni kromě mě opijí.

 9.Den: Vstáváme v 9, všichni mají kocovinu a ještě počasí nevěští nic dobrého, ke snídani dáváme plněnou placku, balíme stany a až ve 12 odcházíme z PADISE. Jdeme směrem na CHEILE SOMESULUI CHALD. Ze začátku se jde lesem, pak se přichází na lesní cestu. Cestou děláme odbočku na jeskyni PESTERA PADIS. Po modré se jde kolem rozpadlé salaše přes kopec nahoru a pak se schází dolů k jeskyni. V lese schováváme batohy a pokračujeme na lehko. Jeskyně má celkem velký vchod a pokračuje dolů, ze začátku si myslíme že už dál nikam nevede, ale je tam malá díra kterou se dá asi dále. My už máme jenom jednu čelovku, tak dovnitř nejdeme. Pak se jdeme ještě podívat nahoru na kopec na vyhlídku VF. BOGHII / 1436 m.n.m. /. Jdeme prudce přímo nahoru lesem, cestou nahoru zobeme maliny a jahody. Pak stejnou cestou dolů, vyzvedáváme batohy a pokračujeme po lesní cestě dále kolem salaší. Těsně před vstupem do soutěsky na louce stavíme stan, děláme oheň a vaříme. Pak zalézáme do stanu protože prší. Nakonec je z toho hodně velká bouřka, po skončení musíme odvodňovat vodu, která stojí nad námi na louce.

 10.Den: Tradičně v 10 odcházíme a vstupujeme do soutěsky CHEILE SOMESULUI CHALD, jdeme po červeném bodě a hned se vchází do průchozí jeskyně CETATIE RADESE, což je podle mě to nejlepší co jsme zatím absolvovali. Zapínáme čelovky a jdeme na to. Značka vede přímo jeskyní, sestupuje se po polorozpadlých schodech, pak se musí i trochu lézt, vše klouže. Chvílemi se jde v úplné tmě, po chvíli jsou ve stropě okna. Pak se sestupuje soutěskou po kládách, které tam jsou naplaveny. Docela supr zážitek. Na konci je CANION MEDUZA. Pak děláme odbočku k TUNELUL MIC, bohužel je zasypaný. Následně jdeme po proudu řeky a ne po značce přímo dolů. Bohužel se dostáváme do míst kudy už to dále nejde a tak se musíme vracet a prudce stoupat do svahu až nacházíme červenou značku po které jsme měli jít původně. V soutěsce jsme strávili 5 hodin. Pak už jdeme dále po červeném bodě dolů, opět začíná pršet a jde se prudkým kopcem, všude hodně bahna. Pak se dostáváme na cestu, kde obědváme. Pak dále po této cestě nahoru, poté lesem až na louku, tam se na nás vyřítí ovčáčtí psi. Bereme do ruky klacky a naštěstí si je bača volá zpátky a ještě nám ukazuje cestu po žluté na PIATRA TALHARULUI. Po této žluté vystoupáme na hřeben VLADEASY. Spíme přímo u PIATRA TALHARULUI / 1608 m.n.m. /, což je skalní útvar a je z něj dobrý rozhled do údolí. Stavíme stany, fotíme a opět děláme oheň. Je celkem zima a tak do stanů zalézáme brzy.

 11.Den: Ráno vycházíme v 10:15, jdeme po hřebenu po modré značce, na hřebenu jsou cesty od traktorů. Po sestupu dolů k potoku ztrácíme modrou značku a tak jdeme přímo nahoru klečí, poté se dostáváme na kraj lesa a rozhodujeme se sestoupit přímo dolů. Bohužel padáme až na 1100 metrů a pak musíme vše vystoupat zpátky. Slušné převýšení 750 metrů. Jdeme opět přímo vzhůru bez značky. V půlce kopce potkáváme velkou skupinku Čechů, kteří jsou tady teprve druhý den, tak jim radíme další postup. Pak zase prudce nahoru až docházíme na hřeben. Odtud už je to kousek a jsme na nejvyšším bodě expedice: VLADEASA / 1837 m.n.m. /, tam něco fotíme a pak sestupujeme dolů směrem na chatu VLADEASA, kde dáváme pivo a potom jdeme dále dolů. Stany stavíme nad vesnici a trávíme zde poslední noc v horách.

 12.Den: Z místa noclehu odcházíme v 8:45 jde se po docela špatné cestě vesnicí po modré značce, místy bloudíme. Pak docházíme na asfaltovou silnici a jdeme po ní asi 3 kilometry, pak stopneme nějakého tranzita a v nákladovém prostoru nás odváží do BOLOGY, kde zjišťujeme, že vlak jede až někdy v sedm večer. Tak opět stopujeme, dělíme se na dvě dvojice a asi po 10 minutách nám staví zase nějaký tranzit a bere nás až do ORADEY na nádraží. Ani za jeden stop neplatíme. V ORADEY jsme asi v jednu, pak jdeme na jídlo a pivo a v 15:58 nám jede vlak do Maďarska, opět jedem a přestupujeme v PUSTOPOKLADANY a zase v BUDAPEŠTI. Tam musíme přejet na jiné nádraží, máme jenom jeden lístek naštěstí revizor nepřichází. V KOMÁRNĚ jsme v 22:44 a autobus do Brna nám právě ujel. Další jede až v 5:30 ráno, tak chvíli bloumáme městem a pak jdeme spát na nádraží.

 13:Den: V 5:30 nasedáme do autobusu do BRNA a blížíme se k domovu, tam jsme v 9:45, cesta stála 290 Sk, tam se rozdělujeme, my s Erikem pokračujeme do Prahy, Ostatní domů do Úpice. Do Prahy nám to jede v 11:05 a jsme tam v 13:25 ( v akci za 95Kč, hned v 13:30 nám jede bus do Plzně a doma jsme v 14:45. Tam dáváme závěrečné pivo a rozcházíme se do domovů.