DOLOMITY / 22.-30.7.2005 /
 

TOFANA DE ROZES / 3225m /, MONTE AVERAU / 2649m /, MONTE PELMO / 3168m / 
 

Fotogalerie je zde 

ÚČASTNÍCI: Ivča, Lucka, Sofie, Zuzka, Tomáš, Tomáš, Erik a já

  1.DEN: Jelikož spím u Havlíků, tak vstáváme společně v 2:30, za 15 minut nabíráme Lucku a hned telefon, že druhé auto je v zácpě na dálnici u Rozvadova – převrácený kamión. Super, jedeme přes Stříbro, před hranicemi kafe, pak dálnice na Mnichov, Insbruck, Bruneck ( Bruneico), Percha ( Perca ), Olang ( Valdora), Welsberg ( Monguelfo ), pak odbočka k Pragser Wildsee ( Lago di Braies ), tam přijíždíme v 8:50, parkujeme a čekáme na druhý auto. V 10:45 vyrážíme společně kolem jezera po cestě Dolomitenhöhenweg, ze začátku pohodička, pak se celkem slušně zvedá, stoupáme do sedla Nabiges Loch ( Buco del Giovo ) / 2034 m /, pak stoupáme do dalšího sedla  / 2186 m / a nakonec vystoupáme do sedla Forc. Sora Forno / 2388 m /, tam jsme asi v 12:45. Je tady slušný výhled na Gr. Roßkopf / 2559 m /, ze sedla se dá jít ještě na vrchol Seekofel / 2810 m /, ale my už nemáme čas a tak hned scházíme dolů k chatě Seekofelhütte ( Rif. Biella ) / 2327 m /, tam chvíli pauza a jdeme dál po cestě k chatě Seneshütte ( Rif. Senes ) / 2116 m /. Tam ani nezastavujeme a protože čas už tlačí tak pokračujeme k dál k chatě Rif. Fodara Vedla / 1966 m /, tam docházíme v 17:15. Lucka domlouvá nocleh, který stojí za zmínku, nejdříve nemají místo vůbec, pak 7 míst za 22 €, pak už je to 28 €  bez snídaně, nakonec bereme 4 pokoj se 3 postelemi a nějak se tam podkládáváme, akorát když zavřeme dveře začíná pršet, tak vaříme na balkóně, spát jdeme brzy, ale stejně se nikdo pořádně nevyspí. Výhodou je sprcha zadarmo, která fakt bodla.Celou noc se většina pokoje budí a vzdychá…

 2. DEN: Vstáváme v půl 7, než se zabalíme a vyrazíme je 9, jdeme nahoru ke skupině Grepe de Socroda, tam vede pěkná cesta traversem přímo pod stěnou, dolů je docela expozice, neradno tady padat. Travers se jde asi půl hodiny, pak se sestupuje na silnici a po ní stoupáme k chatě Faneshütte ( Rif. Fanes ) / 2060 m /, tam jsme v 11:30 obědváme a pak jdeme nahoru nad chatu do sedla LimoJoch / 2174 m /, odtud po pohodlné cestě k salaším Gr. Fanesalm ( Ücia de Gran Fanes / 2102 m /, tady se údolí Val di Fanes hodně rozšiřuje a je celé travnaté. Pak ale cesta odbočuje doleva a začíná prudce stoupat nahoru do sedla Forc. Di Lago / 2486 m /, odtud je „pěkně“ vidět co nás ještě čeká, prudký sestup dolů k jezeru Lago di Lagazuoi / 2180 m. / a pak vystoupat do 2778 metrů, kde se nachází náš dnešní nocleh – Rif. Monte Lagazuoi. No jak prohlásil Tomáš je to jenom nakloněná rovinka, tak rychle do toho a honem od toho. Nezdál se a byl vyživnej. Zvlášť pro pár členů. Nejlepší hlášku pronáší ale Sofka - když nemůžu, tak zrychlím, pár lidí jí za to asi těch 600 metrů nemělo moc rádo. Po příchodu do chaty, asi v 17:45 se chvíli bezprirorně leží v posteli, někdo podcenil jídlo a měl stavy jako kdyby si vzal kilo heráku. Nocleh stojí 20 €. Pak jdeme vařit před chatu, je celkem zima, mě připadá, že je tak –20, mám na sobě úplně všechno, ani slivovice nepomáhá. Pak jdeme na pivo, tam trochu pookřáváme.

 3.DEN: Ráno je nádherné počasí a celkem místy i slušná viditelnost, snídáme na terase a rovnou se i opalujeme,  pak sestupujeme do sedla Forzalla Lagazuoi / 2571 m /, cestou dolů prohlídka opevnění z 1. světové války, pak do dalšího sedla – Forzalla Travenanzes / 2507 m / a nakonec poslední sedlo Forzalla Col de Bos / 2330 m /. Pak traverzujeme stěnu Tofany di Rozes / 3225 m / a pozorujeme horolezce, na rozcestí se rozhodujeme nejít na Rif. Dibona / 2050 m /, ale na chatu Rif. Giussani / 2561 m /, docházíme asi v 16 hodin. Tam domlouváme nocleh ( já 10 € a ostatní 16,5 €) na dvě noci a pak relaxujeme před chatou. Pak Tomáše ( koho jinýho ) napadá, že si uděláme malý výlet do sedla Forc. Fontana Negra / cca 2900 m /, všechny holky jsou rozumný a když vidí jak to vypadá, tak to po chvíli otáčí, 4 blbci ale jdou dál. Kamenolom pod Goutrem na Mont Blancu byl podle todo čistá stěna, krok dopředu a minimálně dva dozadu (když se zadařilo). Chvíli se snažím lézt po hřebínku, ale když tutovej chyt končí 20 metrů pode mnou a já málem taky vracím se dolů do sutě a jdu po čtyřech. Nahoře se žlab ještě více narovná ( tipuju tak 50° ). Ze sedla je pěkný výhled na druhou stranu, fouká tam hodně silný vítr, ale my už přemýšlíme o sestupu, který mi nahání hrůzu.nakonec to nebylo tak hrozný, par kamenů sice sletělo, ale od půlky se dalo seběhnout. Bohužel Erik si tady zrakvil koleno. Sice pěkný výhled, ale důrazně nedoporučuju! Večer plánujeme co dál.

 4.DEN: Dnes se rozdělujeme, Zuzka, Ivča, Sofka a já jdeme na ferátu Lipella, Erik odpočívá na chatě a Lucka, Tom a Bín jdou někam ( nevím kam ). Vyrážíme v 8, v 9 jsme na nástupu, chvíli nám trvá než se navážeme a pak vyrážíme po žebříku nahoru, hned za chvíli se vlézá do štoly, kterou se pokračuje asi 800 metrů, pak se sestupuje na suť a po chvíli se nastupuje zase na feratu.  Předbíháme lidi, kteřé jsme předtím pouštěli, protože jsme si mysleli, že budemem pomalejší. Dostáváme se na druhou stranu masivu, dolů do údolí jsou nádherné výhledy, pak ferata pokračuje hodně vzdušným traverzem. Feratu jdeme asi tři hodiny, v 12:30 jsme nakonci a rozhodujeme se jít ještě na Tofanu di Rozes, vrcholu dosahujeme asi v 14:15, holky si dělají výškový rekord, chvíli se kocháme a pak sestupujeme dolů na chatu. Cesta se hledá špatně, je tam spousta vychozených chodníků, nejlepší je jít nahoru přímo, závěrečný výstup po hřebeni je již dobře znatelný a jasný. Na chatě jsme asi za hodinu, ostatní na nás už čekají, pak relax, večer kulturní akce, 3 opilci zůstali až do zavíračky, džbánky vína celkem chutnaly.

 5.DEN: Lucka, Tomáš a Bín jdou dneska na Tofanu di Rozes, my ostatní sestupujeme k chatě Rif. Dibona, a pak dále až k silnici / 1732 m /. Sestup je dost nepříjemný, zvlášt pro Erika.  Od silnice vystupujeme lesem ( celkem výživný kopec ), k chatě Rif. Cinque Torri / 2137 m /, která se nachází pod stejnojmeným skalním útvarem, ten je doslova obsypán horolezci. Tam pivo a oběd. Pak pokračujeme nahoru přes chatu Rif Scoiattoli / 2230 m / a odtud pozorujeme kterak vrtulník dostává z masivu Tofany horolezce, nepěkný pocit. Dále stoupáme k chatě Rif. Averau / 2416 m/, celá tato cesta je docela frekventovaná, potkáváme dost lidí.  U chaty je asi milion lidí, ještě hůř to vypadá uvnitř, holky domlouvají nocleh - 18 €. Dáváme si věci dovnitř, oblékáme úvazky a jdeme na feratu, která vede na Monte Averau / 2643 m/, ferata je krátká a lehká, pak jenom dupačka na vrchol – klasika, neznačeno, bloudíme a suť. Dole jsme za chvíli, večer klasika, večere, pivo, víno..

 6.DEN: Dnes nejdelší tůra, marodů přibývá, kolena má ovázaný už skoro každý. Od chaty vycházíme v 8, prudce sestupujeme a traverzujeme masiv Nuvolau se stejnojmenou chatou, dále sestup k silnici do sedla Paso Giau / 2236 m /, pak ještě sestup do údolí a odtud výstup do sedla Col. Piombin / 2313 m / a následuje Forc. Di Giau / 2360 m /. Dále cesta pokračuje celkem nenáročně přes další sedla: Forc. Ambrizzola / 2277 m /, Forc. Col. Duro / 2293 m. /, dále se pomalu ale jistě sestupuje přes sedla: Forc. Roan / 2075 m. /, Forc. D Puina / 2028 m. / k chatě Rif. Cittá di Fiume / 1918 m. /, která je toho času zavřená. Tam dáváme oběd. Odtud cesta začíná nenápadně ale jistě stoupat. Pak přicházíme do žlabu, který se podchází a pak se jde do suťovýho krpálu, kde žádný kámen nedrží prudce nahoru. Chceme si to s Tomášem zkrátit, ale dostáváme se někam kde by se muselo na druhou stranu slanit. Takže docela slušná rasovina nahoru. Cesta se pořád napřimuje a na konci je natažené lano. Potom vycházíme na louce  a naivně si myslíme, že máme to nejhorší za sebou, bohužel tomu tak není. Chvilku se jde dobře a pak následu je kamenolom a vidíme sedlo kam máme dojít. Není to příjemný pohled.  Nahoře toho máme všichni dost, také proto, že je asi 30 a nikde žádný stín. Sedlo Forc. Val d´Arcia / 2470 m / nám dalo zabrat. Následuje jak jinak než hnusný, prudký sestup v suti, pak ještě pár techničtějších pasáží s ocelovým lanem a chatu Rif. Venezia de Luca / 1946 m /. Cestou dolů už sledujeme kudy by mohla vést cesta nahoru na Monte Pelmo. Na chatu přicházíme až v 18:30, dostáváme pokoj akorát pro 7, Bín jde spát ven. Cena pro mě asi 8,5 € . Večer se ptáme na obtížnost cesty a nikomu se do toho nechce, tak se rozhoduji pro solo výstup.

 7.DEN: Vstávám v půl 6, na chatě si nechávám nějaký věci a v šest sem pod nástupem, který bych asi nenašel, pokud by přede mnou nešel jeden pár, ty předbíhám ještě před nástupem do stěny. Včera chatař říkal, že se po 20-ti metrech pozná jestli na to člověk má nebo ne. A taky že by se hodilo lano tak 20 metrů na odjištění, měl pravdu. Asi nastupuji špatně, jelikož to začíná docela obtížnýma bouderovýma krokama a rychle se nabírá výška. Pak následuje travers přes tři žlaby, tam jsou také hodně nepříjemná místa, zvlášť když je pod nohama pár stovek metrů. Psychice nepřidá ani docela dost destiček, kde je jméno a datum smrti. Po překonání traverzu se prudce stoupá, jak jinak než v suti, pak následuje opět bloudění a tedy i lezecká vložka. Značka není vidět ani jedna. Pak se dostávám na plató, kde totálně bloudím a jen tak instinktivně pokračuji na levý hřeben, trefil sem to a narážím na mužíky, kteří mě již spolehlivě dovedou na vrcholový hřeben, kde po levé ruce je kolmá stěna dolů cca tisíc metrů, pár kroků je na hřebeni také adrenalinových, nic pro lidi se závratí. Do vrcholové knihy na Monte Pelmu / 3168 m / se zapisuju po 3 hodinách od chaty, chatař včera říkal, že výstup trvá 4.  Dávám tyčinku, vrcholové foto a valím dolů, jelikož musím dohonit ostatní. Cesta dolů mi tak hrozná nepřišla, bál sem se toho víc, potkávám asi 7 lidí, kteří jdou nahoru. Naštěstí se nemusím s nikým míjet na traverzu. Na chatě dávám pivko, obědvám a pak mastím cestou s nádhernými výhledy na Monte Pelmo za strašného vedra přes Col d. Grepe / 1792 m / k silnici u chaty Rif. Monte Pelmo, kde je zároveň i kemp. Tam čekají ostatní, Tomáš a Zuzka vyrážejí stopem pro auta a my se mezitím opíjíme a hrajeme kostky, holky se opalují, což budí zájem hlavně u místních důchodců, kteří si dali echo a sjíždějí z blízkého i dalekého okolí. Nakonec přijíždí auta a my jedeme na odpočívadlo, kde je malá kulturní akce, při níž se zvlášť jeden účastník zájezdu předvádí v životní formě. Spát jdeme ( nějak to nikdo nevěděl ) asi v půl 2.

 8.DEN: Ráno kopfschmerzen, snídaně, ve vsi nákup a oběd u jezera ( XXX ), pak odjezd stejnou cestou k domovu, u Mnichova dvě zácpy, pak na Rozvadově Czech Tech, takže opět zdržení. Akci zakončujeme večer u Lízala.