Pan Ječmínek

    Na své farmě v Měsíčním údolí, s mozkem prosáknutým alkoholem za těch mnoho měsíců pití, jsme stísněn světobolem, který byl vždy údělem lidstva. Marně táži se sama sebe, proč bych měl smutniti. Noci jsou vlaké, mám dobrý krov nad hlavou. Mám přebytek potravy, mám pohodlí, necítím tělesných bolestí a obtíží. Ani mozek, ani svaly nejsou přepracovány. Mám půdu, peníze, moc, uznání veřejnosti. Dělal jsme a dělám, co má dělati každý dobrý občan tohoto světa. Vystavěl jsme domy, mnoho domů a obdělal jsme mnoho set jiter polí. A pokud jde o stromy, nevysadil jsme jich na sto tisíc? Můj život zapusitl kořeny v rozkošném prostředí. Ani sto mužů z milionu nebyli tak šťastni jako já. A přece uprostřed toho velkého štěstí jsem smuten. A jsem smuten proto, že pan Ječmínek mne doprovází životem. Pan Ječmínek mne doprovází proto, že ve všech těch nevědomých létech mého mládí měl jsme k němu tak snadný přístup, že volal mne a zval mne k sobě na každém rohu a v každé ulici...

Citace z knihy PAN JEČMÍNEK, autor Jack London, poděkování za půjčení David Ch.