Polínko

    Včerejší příhoda z lezení: Přijíždíme na Kozelku - prší, nad Polínkem je jasno, tak přejíždíme tam. Celkem to tam kosíme, forma z Jury se projevuje :-). Na sklonku dne, kdy druhé auto už odjíždí se s Víťou rozhodujeme, že den zakončíme poslední cestou - Cesta káňat. Víťa s přehledem dává a nastupuju já. Doslova si vychutnávám kroky v pevné skále a nad cestou vítězím rozdílem třídy ( prozatím ) - dolézám ke slaňáku a říkám si, teď už jenom slanit a rychle na hokej. Následující okamžiky budou trvat asi 0,01s. Poklepávám "tutový" chyt na pravačku a levou sahám po odsedce, zařvu bacha ( ne J. S. Bacha - na sobotní koncert sem si operní árie opravdu neopakoval ) a sedím o cca 7 metrů níž u druhý presky a koukám jak se dole kutálí kameny... Tutový chyt vydržel, ale vylomil se celý blok o rozměrech tak 30x40cm. Takže další varování - na Polínko jen s helmou, nebo už raději vůbec?