OETZÁLSKÉ ALPY / 23.7. – 31.7.2004 /

SILIMAUN / 3606 m.n.m. /, WILDSPITZE / 3772 m.n.m. /, SOLDENKOGEL / 2902 m.n.m. /, OBERKOGEL / 3 m.n.m. /

Fotogalerie je zde

1.Den: Sraz je ve 20:00 u Míry, tam nakládáme věci a o 30 minut déle už sedíme v autě a jedem směr na Folmavu, na benzínce kafe a v 22:00 překračujeme hranice s Německem.

2.Den: V 0:30 projíždíme bez problémů Mnichovem a v 1 stavíme na dvouhodinovou pauzu. Ve 3 jedeme dále a v 6 už před Soldenem stavíme ještě na hodinku a dřímeme v autě. Do Ventu /………….. m.n.m. / přijíždíme něco po 7, přebalujeme a v 9 vyrážíme nahoru na chatu Martin-Busch-Hutte / 2501 m.n.m. /. Počasí nevěstí nic dobrého, je zataženo, ale neprší. Pršet začíná asi po hodině, není to sice žádná průtrž, ale zato prší vytrvale. Je zataženo, mraky jsou nízko, viditelnost žádná, jsme všichni totálně ospalí, zkratka nic moc. V 11:45 docházíme k chatě, tam chvíli čekáme pod verandou před Winteraumem a pak se rozhodujeme, že dále nepůjdeme a přes noc zůstaneme tady. Ubytováváme se tedy tady, pak si v hospodě dáváme jedno pivo (nocleh stojí pro členy AV 6 €, pivo 3,5 € ) a jdeme dospat předešlou noc. Spíme od 14-17 hodin. V 19 hodin jdeme udělat večeři, také pod verandou a pak už opět na lager a v 22 opět usínáme.

3.Den: Vstáváme v 6.30, snídáme na lágru a v 7:45 odcházíme nahoru na chatu Similaun-hutte / 3019 m.n.m. /, počasí se zatím drží, neprší, ale není žádná viditelnost, mlha a mraky se válí všude kolem. U chaty jsme v 9:30, tam si zajišťujeme nocleh na dnešní noc, necháváme tam batohy s nepotřebnými věcmi a v 11 odcházíme na vrchol Similaun / 3606 m.n.m. /. Na této chatě byla na konci června na brigádě jedna Slovenka, tak je domluva hned veselejší. Tato chata je ale o dost dražší, nocleh tady stojí 15 € a pivo 4 €. Batohy necháváme dole v hale, pokoje zatím nejsou připraveny. Od chaty se na vrchol jde nejprve po kamenné suti, tam je vychozená cesta a pak jsou dvě možnosti, buď po ledovci, podle stop, tam vede v zimě skialpinistická trasa, anebo na pravé straně po kamenném hřebínku, obě cesty se pak spojují asi 200 metrů pod vrcholem v sedle. My jsme šli nahoru po ledovci a dolů po kamenné ostruze, ze začátku se na ledovci nevážeme a nemáme ani mačky, protože ledovec je měkký a sklon malý. Navazujeme se až na horním platu, kde si také bereme mačky. Pak navázaní pokračujeme až pod poslední hřebínek do sedla, který je prudší a tak navazování rušíme a jdeme každý sám, pozor se musí dávat na posledním hřebínku, jsou tam trochu převěje. V 13:30 jsme na vrcholu Similaun / 3606 m.n.m. / a kocháme se výhledy jak do Rakouska, tak do Itálie. Fotíme, svačíme na vrcholu se zdržujeme asi hodinu. Pak sestupujeme do sedla a vydáváme se zpět jinou cestou a to po kameninovém hřebenu, ze začátku jde cesta také po ledovci, pak už se jde po kamenné suti. Na konci se opět sestupuje na ledovec a napojujeme se na původní cestu od chaty. K chatě přicházíme v 15:45 a pokoj je už připravený, tak si tam rozkládáme věci a pak jdeme vařit dál od chaty. Překvapuje nás, že až k chatě vyjela na kolech asi sedmičlenná partička, posledních asi 100 výškových metrů museli kola přenášet přes ledovec. Večer si dole v hospodě na oslavu dáváme 2 piva. Spát jdeme v půl desáté.

4.Den: Vstáváme v 7, v 8:45 odcházíme od chaty. Jdeme po skále hned za chatou, a ještě se kocháme pohledy na Similaun. Vystupujeme na kamenný hřeben nad chatou, tam jsou místy fixní lana na zajištění nejhorších míst, pak klesáme na ledovec, který chvíli traverzujeme než se opět dostaneme na skálu. Odtud stoupáme na památník věnovaný Otzimu – zde je místo, kde našli mumii muže pocházejícího pravděpodobně …………… je zde kamenná mohyla u které dáváme pauzu. Pak jdeme do sedla, kde se rozmýšlíme jestli ještě zajdeme na vrchol………., nakonec od toho upouštíme a jdeme dolů po ledovci. Chvíli nám trvá než se navážeme a pak se vydáváme dolů. Po přechodu ledovce svačíme a pak už pokračujeme nalehko po cestičce, nejprve prudce sestupujeme a pak traverzujeme hřeben nad námi. Kolem není nic jiného než kamenná suť, dost neutěšené pohledy. Když už si myslíme že jsme na dosah chaty Hochjoch Hospitz /………/ zjišťujeme, že musíme ještě naklesat a pak opět vystoupat nějakých 200 metrů. Cesta totiž klesá až dolů k řece a tam se jde přes most a poté se opět stoupá nahoru k chatě. U chaty jsme v 15:00 a hned se ubytováváme, dostáváme samostatný pokoj. Pak jdeme za chatu vařit, večer jdeme do hospody na jedno pivo a po rozmluvě s chatařem, který se dost divil, že nechceme večeři ani snídaní nám nocleh dává za 3 €. Pivo stálo 3,8 €". Spát jdeme asi v devět.

5.Den: Vstáváme v 7:15, snídáme na pokoji, v 8:30 odcházíme po cestě nad chatou a celou dnešní cestu traverzujeme hřeben po levé ruce, je docela zima, fouká silný vítr a tak jdeme dnes i dost oblečeni. Máme krásné výhledy na protější hřeben, kde máme vrcholy ………………jako na dlani. Cesta je celkem příjemná, žádná větší stoupání ani klesání. Nepotkáváme ani žádné lidi, společnost nám dělají pouze ovce. Oběd si dáváme u malého jezírka, které dotváří nádhernou okolní kulisu. V 14:00 docházíme na chatu Breslauer hutte / …… /, která je východiskem na vrchol Wildspitze /…../. Jdeme dovnitř domluvit nocleh a máme opět štěstí, pracuje zde zase Slovenka, tak vše domlouváme opět snáze. Nocleh zde stojí tradičních 6 €, pivko 3,6 €. Po ubytování se jdeme ještě podívat na zítřejší začátek cesty pod Widspitzi. Pak jdeme vařit opět dále od chaty. Večer se v chatě ptáme na zítřejší cestu a u piva probíráme plán výstupu. Spát jdeme v devět.

6.Den: Všichni vstávali v 5, my se z postelí dostáváme na šestou, snídáme na chodbě abychom ostatní nerušili a v 7 vyrážíme nahoru. Je na nule a tak už v chatě jsme si na sebe oblékli úvazky, abychom se pak nezdržovali. Cesta je jasná, na skále jsou značky a na pokud se přechází místy ledovec tak tam je cesta vyšlapaná. Pod sedlem, kde se svah začíná prudce zvedat nazouváme mačky a protože přichází na řadu prudký výstup přes hřeben na souvislý ledovec na druhé straně za hřebenem tak se nevážeme a jdeme každý zvlášť. Zde se dá jít dvěmi cestami, my nahoru volíme levou cestu, přímo nahoru, vpravo je také vyšlapaná cesta, která vede v serpentinách. Na levé cestě jsou skoby pro zajištění a pro slanění. Svah odhaduji tak na 40 – 50 stupňů, neradno tady uklouznout. Jdeme po předních hrotech maček. Po tom co překonáváme toto klíčové místo se dostáváme na druhou stranu hřebene a tady se podmínky rapidně mění. Fouká zde extrémě silný vítr, takže zatím co jsme doteď šli nalehko, tak nyní si na sebe oblékáme skoro všechny věci. Po tom co slézáme na ledovec se také vážeme na lano. Odtud cesta stoupá v celkem pravidelném sklonu. Po chvíli docházíme pod závěrečný výšvih. Zde se opět odvazujeme, každý jde opět sám na sebe. Nejhorší je nyní míjení ostatních vrcholových družstev, každý chvátá a největší nebezpečí je, že někdo někoho srazí. Další nepříjemnou věcí je opravdu silný vítr, v největších poryvech se musí dávat pozor aby nás nesrazil. Poslední úsek je mixový terén skála-led. Pozor je nutno dávat na převěje a držet se spíše vlevo ke svahu. V 10 jsme na vrcholu, zvládli jsme to o hodinu méně než ukazuje cedule u chaty, my za tři, cedule udává 4 hodiny. Na vrcholu jsme s asi 5 Rakušáky, kteří v tom větru brzy sestupují, pak sestupují i ostatní a já mám vrchol na chvíli pro sebe. Vrcholová plošina je také celkem malá, je zde nutno také dávat velký pozor. Na vrcholu se zdržujeme asi půl hodiny, pak i já sestupuji. Zpátky jdeme stejnou cestou, pouze sestup z hřebene jdeme tentokrát pravou cestou v serpentinách, sklon je zhruba stejný. Už v 11:30 jsme v sedle, kde sundáváme mačky, úvazky a také se svlékáme, na této straně hřebene je pekelné horko, ledovec je rozbředlý a po tom co něco posvačíme pokračujeme bez maček. Vzhledem k tomu, že jsme si mysleli, že nám výstup bude trvat delší dobu, tak jsme si zamluvili nocleh na chatě i na dnešní noc, tak nemáme kam spěchat a u jezírka s úžasně zelenou barvou vody si dáváme asi dvouhodinou pauzu, kdy pozorujeme vracející se vrcholová družstva a fotíme okolní vrcholy. K chatě přicházíme až v 15:30. Uvnitř chvíli odpočíváme, pak jdeme ven vařit a večer v hospodě trochu oslavujeme, dáváme si dvě piva a dvakrát místní šnaps. Spát jdeme asi v deset.

7.Den: vstáváme v sedm, v 8:15, jsme už před chatou a sestupujeme dolů do Ventu. Cesta klesá docela rychle a na místě jsme v 9:45. Po převléknutí a přebalení odjíždíme do Soldenu, kde hned nacházíme kemp, kde na poslední dva dny rozbíjíme tábor. Kemp je velice slušně vybavený, vše je zde na magnetické karty, sprchy a záchody jsou jako někde v hotelu. Zvláště sprchu si užíváme všichni dosytosti a trávíme v ní relativně dost času. Za šest dní nahoře v horách si to naše těla zaslouží. Tento den věnujeme pořádnému odpočinku, očistě, prohlídce města a nákupům. Ve městě je supermarket, tak tam kupujeme chybějící chléb a pivo. Večer trochu popíjíme a plánujeme co podnikneme poslední dva dny našeho pobytu. Nakonec se rozhodujeme pro dva vrcholy: Soldenkogel a Festkogel.

8:Den: Na tento den připadl Soldenkogel, který se vypíná jako pyramida přímo nad kempem, východisko na něj je asi dvacet minut do středu města a tam je velký rozcestník a lze tam vybírat z více jednodenních výletů. V 8:15 odcházíme z kempu a pro projití části města odbočujeme doprava přes most a začínáme stoupat zatím mezi jednotlivými domy po asfaltové cestě. Po chvíli se asfaltová cesta zmenšuje a v jedné ze zatáček už stoupáme po značce lesní pěšinou. Cesta se pak chvílemi vrací na prašnou cestu a chvílemi jdeme lesem. Po tom co docházíme k hostinci …………./ …../ už cesta stoupá jen po loukách a pak v kleči. U rozcestí na Soldenkogel a chatu …………. dáváme pauzu a pak se dáváme doleva na náš vrchol. Od rozcestí už cesta dost prudce stoupá, na vrcholu jsme ve 12:45, tam se zapisujeme do vrcholové knihy a pokračujeme na nejvyšší bod, kde je jenom dřevěná tyč, kříž je o něco níže. Na vrcholu jsme asi půl hodiny, dáváme svačinu a pak stejnou cestou sestupujeme dolů do Soldenu. Ve městě jsme v půl páté. Do kempu docházíme po nákupu piv v pět hodin. Pak vaříme večeři a v deset jdeme spát.

9.Den: Vstáváme v půl osmé, balíme batohy v autě necháváme pouze věci na převlečení po túře. Po uschnutí stanů vracíme karty v recepci a po zaplacení odjíždíme. Na dvě noci jsme ve čtyřech zaplatili 79 Euro. Z kempu tedy odjíždíme v 9:15, a o půl hodiny později parkujeme ve vesnici Oberkugel. Pak jdeme přes celou vesnici až docházíme na konec, kde je rozcestník a my se vydáváme po modré na vrchol Festkogel. Cesta vede přímo pod lyžařskou lanovkou a tak je to pořádný kopec. Když docházíme na konec sjezdovky Míra s Jirkou se rozhodují, že už dál nejdou, tak na vrchol pokračuji jenom já s Luďkem. Cesta vede po hřebínku nahoru a jde se po kamenech a chvílemi po kamenné suti. Ale výhled z vrcholu na kterém stojíme v 12:30 za námahu stál. Otevírají se nám nádherné výhledy do údolí, které jsme zatím pouze tušili, přímo před námi se tyčí majestátně vrchol …………. A také výhledy do údolí odkud jsme přišli my stojí za to. Na vrcholu se fotíme a pak se stupujeme po stejné cestě dolů. Dole ve vesnici Oberkugel jsme v 14:15 a ve tři už nakupujeme suvenýry v Soldenu. V půl čtvrté odjíždíme po stejné ose domů a v deset večer jsme v Plzni.

Závěr: velice povedená akce, kde nám kromě prvního dne vyšlo perfektně počasí, zvládli jsme všechno přesně podle plánu. Oetzálské Alpy jsou nádherné a nabízejí nepřeberné množství vrcholů a túr. Není to ani tak daleko jak se původně zdálo.

Rady a tipy: noclehy na chatách stály všude kromě jedné soukromé 6 €  pivo od 3 do 4 €, večeře – tzv. Bergsteigessen stojí na všech chatách kolem 6-7 €. Vodu jsme brali vždy v umývárnách, večeře jsme vařili vždy dále od chat, abychom nebudili pozornost. Překvapilo mě, že jsme nepotkávali ani tolik lidí, kromě Wildspitze, kde bylo lidí dost jsem čekal větší návštěvnost.