Celá fotogalerie k nahlédnutí zde
1.Den: Sobota den odjezdu – budím se u Alfonse na chatě, hlava bolí po předchozí noci , když majitel zapíjel svobodu. No 3 rychlý piva na kocovinu a asi v 10 mě jede vlak zpátky do Plzně. Tam se ještě trochu prospat, zabalit a v 19:07 odjíždíme vlakem do Prahy. Můj batoh váží
2.Den: Projíždíme Rumunskou krajinou a oproti tomu, co jsem zde byl před pár lety, tak se silnice i okolí docela zlepšuje. Ne nadarmo se píše, že Rumunsko čerpá největší dotace z EU, na rozdíl od nás, kde nikdo není schopen napsat ani žádost. Po vystoupení z autobusu kdz zjišťujeme škody v báglech ( měli jsme prostor hned vedle motoru, kde bylo asi 50° a tak třeba karimatka má tvar podle toho jaký vyplňovala volný prostor, tvrdé sýry mění skupenství na tekuté... ) Máme problém vyměnit peníze, banky i směnárny jsou zavřený, je neděle a bankomat bohužel nejde. Takže měníme na nádraží v Brašově u taxíkářů a hned s nimi domlouváme odvoz přes Zarnesti až k chatě Plauil Foii (
3.Den: Vstáváme plni optimismu začínáme stoupat do kopce, který se čím výš jdeme stává, čím dál brutálnější. Jelikož jsme mysleli, že půjdeme podél potoka, tak si nebereme moc vody, ale opak je pravdou – jdeme vyschlým a prašným lesem. Tak si dáváme alespoň maliny a borůvky. Docela i dost bloudíme, ale vždy nějak záhadně na značku nějak trefíme. Stejně musíme pořád nahoru. Také je dost brutální vedro, cesta není moc prošlapaná, možná jsme začali stoupat moc brzo a měli jsme jít ještě kus po polní cestě. Důvodem je taky to, že ještě nejsme na mapě kterou máme sebou a jdeme jenom podle ukazatelů. Zhruba v poledne potkáváme skupinku Čechů v protisměru a ty nám říkají, že za hodinu budeme u vody. Skutečně pak narážíme na větší cestu a z ní přicházíme na louky, kde jsou jednotlivě salaše a u nich vytéká pramen. Stále ještě nejsme na mapě a tipujeme kdy už se tam dostaneme, zdá se nám to nějaké dlouhé. Taky jdeme pomalu, protože, máme dost těžké batohy. Nakonec dorážíme do sedla Kurmatura Lerescu /
4:Den: Ráno nás budí komáři a tak vyrážíme docela brzy, už asi v 8. Hned začínáme zase stoupat a na VF. LERESCU /
5.Den: Vstáváme a vyrážíme docela pozdě, hned na úvod nás čeká celkem výživný kopec VF. LUDISORU /
6.Den: Vstáváme ještě déle než včera a tak vycházíme opět pozdě. Musíme nejdřív vystoupat zpátky na hřeben. Potkáváme skupinu tří Slováků s nimiž měníme informace. Ještě to nikdo netuší, ale dnes bude královská vrcholová etapa. Postupně zdoláváme vrcholy VF. FELEATRA MARE A SAMDATE / 
7.Den: Ráno jdeme nahoru k hornímu jezírku, do kterého padá ledovcový splaz, lezeme na něj a stavíme sněhuláky, děláme brouky, prostě blbneme. Pak následuje menší hádka, jestli tu dnes zůstat a udělat volný den, nebo jít dál. Nakonec vítězí jít dál. Nerozumně si vybíráme modrou značku jako, že to bude zkratka po rovině. Opak je pravdou, opět jdeme nahoru dolů. Naše ( Tomáš a já ) původní sliby, že cesta vede po vrstevnici se vyplňují, ale bohužel jdeme na vrstevnice kolmo. Nálada není nejlepší, nakonec se napojujeme zpátky na červenou hřebenovku v sedle PORTILA ARPASUIUI /
8.Den: Ráno sestupujeme prudkým svahem k velkému jezeru BALEA LAC. Potkáváme Rumuny, co si vyšli na výlet nahoru k jezeru – igelitka a sandály je jejich výbava, nadšení jim nechybí. Po pár dnech jsme v civilizaci = hledáme nějakou hospodu kam se vejdeme. Jelikož je sobota, je tady hodně lidí. Ústí sem tunel, kterým se projíždí na druhou stranu hor. Je zde docela dost chat, většina drahých. Dáváme jídlo, pivo a jdeme nakupovat chleba. Dáváme si nějaké speciality, vařenou kukuřici a tak podobně. Pak ještě pivo, pivo a pivo. Kupujeme taky místní kořalku, která se zde prodává v 0,5L plastových flaštičkách od Coly a Džusů. Někomu dochází hajzlák, tak somrujeme ubrousky v nějakém stánku – mají z nás srandu. Je vedro tak pivo celkem leze do hlavy. Padají i návrhy zůstat tady, ale nakonec se zvedáme. Prudké stoupání nám rychle alkohol vyhání z těla. Rychle nabíráme výšku na VF PALTINULUI /
9.Den: Vstáváme brzo a hned začínáme stoupat od jezera nahoru. Jsou tu velký bloky skály, super na bouldering. Mimochodem potkáváme pár lidí s lany na batohu a jak později zjišťuji, tak se zde i leze. Za chvíli se blížíme k soutěsce STRUNGA DRACULUI – jedná se o prudkou soutěsku, kde je všechno lámavé a jsou tam i k držení řetězy. Největší problém může dělat, to že někomu něco hodíte na hlavu a pozor dávat při míjení, jinak při trochu opatrnosti pohoda. Pak dosahujeme VF. LESPEZI /
10 Den: v noci fouká brutální vítr a prší, tak se moc nevyspíme. Ráno rychlá porada a jelikož se nám za mokra těžší úsek přecházet nechce a předpověď na další dny vypadá podobně rozhodujeme se přejet na pár dní k moři. Tedy nás čeká návrat k jezeru BALEA LAC ( pro Tomáše už potřetí ). Fouká silný vítr, občas máme problém se udržet na nohou. I na tábořišti nikdo nezůstává a všichni jdou dolů. I poprvé za celý pobyt v horách přes den na sebe navlékáme bundy a kalhoty. Po sestupu dolů k tunelu hledáme jestli něco jede dolů – autobus nejede, tak se dělíme a první skupina ( Zůza, Iva a Honza ) odjíždí s nějakým chlapíkem dolů – domlouváme se, že sraz dáme v Avrigu na nádraží. My ( Lucka, Tomáš a já ) jíme a pak jdeme na stopa – staví nám první auto – Rumun žijící v Německu, který přijel za rodičema. Veze nás na naše přání až na nádraží. Cesta je dlouhá – cca
11. Den: V MANGALII vystupujeme v 9:30, autobusem se přemísťujeme do vesnice 2 MAI. Zde nacházíme jenom jeden kemp na pláži – dost humus. Tak pokračujeme dále směrem k hranici s Bulharskem a zakotvíme v poslední vesnici v Rumunsku – VAMA VECHE. Tam se domlouváme na tři noci v kempu a stavíme stany. Všude kolem jsou dost podivní lidé, půlka z nich se teprve probouzí, hodně jich má dredy, všude se válí flašky od piva a vodky, druhá půlka lidí už je v kempu na šrot… Je to tady asi něco jako pro mladé němce ostrov Ibiza – prostě sem jezdí pařit. Je tady hodně diskoték, hodně stanů, kde se hrají různé styly hudby a hlavně se dost chlastá. Začíná se mě tady pomalu ale jistě líbit. Tomáš říká hlášku, která nám zůstává až do konce zájezdu – „já takovýma lidmi co jsou tady dost opovrhuji a neuznávám je“… nakonec se ukáže že Češi nejsou o moc lepší. Jdeme k moři – také kapitola sama pro sebe – je docela zakalené, plave tam dost řas a jsou velké vlny. Večer jdeme na jídlo, ochutnáváme nějaké místní speciality. Za zmínku stojí servírka, která je blondýna s modrýma očima, jakoby sem vůbec nepatřila. Vypadala totiž přesně jako účastnice mnou vysněného zájezdu polských studentek z církevní školy do pohoří Fagaraš, které jsme v horách bohužel nepotkali - asi ztratily směr. Večer se jdeme podívat po klubech, ale jelikož, jsme po cestě unaveni, tak jdeme spát asi ve 12, což se večírek teprve rozjíždí.
12.Den: Ráno jdeme na pláž, kupujeme obrovského melouna a pak jedeme na výlet do MANGALIE. Kupujeme lístky na vlak zpátky a procházíme se po městě. Dáváme piva, ochutnáváme další speciality, prostě pohoda. K večeru se vracíme zpátky, kupujeme víno a jdeme si sednout na pláž. Probíhá parádní beach party. Já se od ostatních odděluji a jdu projít co nabízí zdejší zábava. Obcházím skoro všechny hudební stany a seznamuji se s nějakým místním bossem, který jednu diskotéku vlastní. S ním a jeho kámošema pařím až do 5ti ráno, kdy se vracím do kempu.
13. Den: ráno jdeme na pláž, já dospávám zbytek noci, jsou ještě větší vlny než včera, tak docela dost blbneme, někdy je to až na hraně. Ivča jde sbírat mušle, bohužel jí staví hlídka až skoro v Bulharsku. Pak v kempu rušíme jednu noc, bez problémů nám vrací peníze a jdeme na autobus. Čeká nás opět dlouhý přejezd až do TEMEŠVÁRU -15 hodin, na cestu kupujeme zdejší dvoulitrové maxipiva. Ve vlaku je jako tradičně vedro a jako tradičně sedíme hned za zachodama, tak si to pěkně vychutnáváme.
14. Den: Se zpožděním přijíždíme do Temešváru a hledáme ubytování. Náhodou narážíme na jednu paní, která se nás ujímá a dává nám tip na ubytování v církevní škole. Cena 7 euro je dost dobrá a pokoj také ujde. Pak jdeme na prohlídku města, mimochodem je zde dost k vidění a město je pěkně upraveno. Procházíme celé staré město, dáváme kávičky a dortíčky v kavárnách, pivečka v pivnicích, prohlížíme kostely a katedrály, flákáme se po prospektech, zevlujeme u řeky – prostě dovolená jak má být. Večer začíná mít několik lidí střevní problémy – holt si tělo na dobrůtky odvyklo. Před cestou autobusem jako když najdeš. S obavami jak bude ráno tedy jdeme spát. V noci jako bonus nás a hlavně Tomáše dost poštípou komáři.
15. Den: ráno prší, tak jdeme jen pro chleba, snídáme a jen tak poleháváme před cestou. Pak odcházíme na nádraží, které bez problémů nacházíme, jelikož nám včera dobře poradila slečna v informacích. Autobus má zpoždění a tak čekáme na vedlejším vlakovém nádraží. Pak konečně nastupujeme a čeká nás dlouhá cesta domů. Ještě musíme vydržet asi hodinovou zastávku na RUM/MAĎ hranicích, kde nás nechávají vystoupit a přes noc tranzit do Prahy.
16. Den: přejíždíme do Plzně a celou akci zakončujeme na obědě u Lízala…