SALZBURSKÉ ALPY, SKUPINA DACHSTEINU
HOHER DACHSTEIN - / 2996 m.n.m. / 25.-27.4.2003
Fotogalerie je zde
Účastníci: Jirka, Luděk, Míra, Zdeněk, Vlasťák, Burša, Ivanka a já
1.Den: Sraz je v dost nelidskou hodinu 2:30 na parkovišti, za 10 minut už frčíme na Železnou Rudu, kde máme sraz s druhým autem. Ve 4 si dáváme bagetu a kafe na benzínce. Pak valíme na Deggendorf, Passau, Gmunden do Hallstatu / 508 m.n.m /. Tam přijíždíme v 8:30, parkujeme u fotbalového hřiště, později zjišťujeme, že se dá jet ještě dál, převlékáme se, balíme a po 9 vyrážíme po zatím pohodlné asfaltce nahoru. Po chvíli u nás zastavuje auto a nějaký chlápek se nás z něj ptá kam jdeme. Po odpovědi že na Wiesberghaus nám říká, že se tedy později uvidíme. Pak zjišťujeme, že je to chatař, který nasedl na nákladní lanovku a my se musíme trápit po svých. U mostu se cesta rozděluje a my pokračujeme po štěrkové cestě podél řeky nahoru, pak cesta uhýbá opět doleva a už se jde lesní pěšinou. Tato cesta je značena číslem 601. Je krásné počasí a protože máme dost času, tak nikam nespěcháme často odpočíváme a kocháme se výhledy do okolí. Zhruba od 1200 –1300 metrů začíná ležet sníh a s přibývající výškou se tím více boříme, někdy až do půlky stehen . Slunce pálí a my jdeme jen v tričkách a krátkých kalhotách, což se projeví později u některých pěkným spálením. Po příchodu na chatu Wiesberghaus / 1883 m.n.m / nás vítá štěkotem zdejší německý ovčák Rex. Cesta od parkoviště nám trvala asi 6 hodin pohodové chůze dali jsme si dvě půlhodinové pauzičky, nikam jsme nespěchali. Chatař je sympatický, dovoluje nám na verandě vařit, ptáme se ho jak vypadá cesta, dáváme si zasloužené pivo, něco jíme, sušíme mokré věci a opalujeme se. Počasí je opravdu nádherné, na verandě jsme až do 8 večer, pak se přesouváme na společnou noclehárnu tzv. Matraztenlager. Spát jdeme asi v půl 9 a vzhledem k tomu, že jsme toho nikdo moc nenaspal rychle usínáme.
2.Den: Vstáváme v 5:30, jíme, balíme věci pro výstup na vrchol a v 6:45 vycházíme. Vzhledem k tomu, že i ráno je 5 stupňů, tak mačky zůstanou pro celý den v batohu jako cvičná zátěž. Jdeme směrem na Simonyhutte / 2206 m.n.m /, kam docházíme asi kolem 8. Čekáme před chatou na ostatní, ale jsme odtud nemilosrdně vykázáni pryč. Jenom se potvrdilo co jsem četl v časopisech nebo na internetu o zdejší obsluze. Ještě že jsme si vybrali chatu Wiesberghaus. Pak pokračujeme dále cestou, která je vyjetá od skútru až pod stěnu Dachsteinu. Jsou zde totiž skialpinistické závody a závodníkům tam přivážejí zásoby. To nám dost usnadňuje cestu, takže se nepropadáme tolik jako včera. Jinak na ledovci se ani nenavazujeme, také z důvodu, že když projel a nepropadl se skútr tak my se také snad nepropadneme. Okolo 11 hodiny jsme pod stěnou a čeká nás poslední úsek cesty asi 150 metrů lezení asi II – III stupně obtížnosti. Pro závodníky je zde nataženo fixní lano, které také použijeme. Dole pod stěnou se tedy posilníme, oblékáme si sedací úvazky, bereme cepíny a nastupujeme do stěny. Batohy necháváme dole. Lezení není příliš obtížné nepříjemný je první usek v komíně, nebezpečné je vyhýbání se ostatním, kteří už slézají dolů a také pouštíme několik borců-závodníků, kteří nahoru doslova vyletí. Na závěr je nepříjemný ledový uklouzaný svah a v 11:45 stojíme na vrcholu Dachsteinu. Je zde celkem dost lidí a tak chvíli čekáme až se u vrcholového kříže uvolní místo a fotíme se. I při focení jsem se raději cvakl ke kotevnímu lanu u kříže, protože na všechny strany je to celkem slušný sešup a náhoda je blbec. Asi po 20 minutách začínáme sestupovat, cesta dolů je vždy horší a opět je nejvíce problémů s míjením ostatních co jdou nahoru. Také jeden nezodpovědný asi Rakušák, který nás předbíhá a je nezajištěn těsně nade mnou padá a naštěstí se pevně drží fixního lana. Dole pod stěnou něco jíme a vydáváme se na cestu dolů k chatě, kam přicházíme asi kolem 16:30. asi v půlce sestupu začíná foukat, a také se zatahuje. Na verandě nevydržíme tak dlouho jako včera a přesouváme se do útulné jídelny. Spát jdeme asi kolem 21:30.
3.Den: V noci prší a také ráno to nevypadá dobře, když v 8:30 odcházíme od chaty tak sněží, postupně se počasí umoudřuje, chvilkami prší, ale nám už to nevadí. Od chaty sestupujeme stejnou cestou a v 10:30 jsme u auta a asi po 11 odjíždíme směr Plzeň. V 16 hodin už oslavujeme šťastný návrat v hospodě v Dobřanech.
Závěrečné hodnocení : Mimořádně se nám vydařilo počasí, takhle asi není ani v letě, cestu znepříjemňovalo velké množství sněhu, ale dalo se to vydržet, na vrchol vystoupili všichni kromě Burši, velice nám závěrečné lezení usnadnilo natažené fixní lano, jinak by nám výstup trval určitě déle, kdybychom si ho museli natahovat sami.
Rady a ceny : Na chatě Wiesberghaus stojí nocleh pro členy OEAV 6,8 € a pro nečleny 8,8 € + 0,5 € vzdušné, je dobré mít s sebou lehčí spacák nebo vložku jinak si jí budete muset koupit za pěkných 11 €. Pivo stojí 3,20 €. Dešťovou vodu lze nabrat před chatou a také jsme jí bez potíží pili a jsme ještě tady. S chatou Simonyhutte jsme měli špatnou zkušenost viz výše.